Retro potápění v lehké potápěčské soupravě PL-40, Bánov 5. listopadu 2024
V úterý 5. listopadu 2024 jsem si po neuvěřitelných 57 letech zopakoval ponor s prvním potápěčským oblekem československé produkce PL-40. Oblek je součástí „Lehké potápěčské soupravy PL-40“, která byla vyrobena pro Československou lidovou armádu v roce 1966. První cestu pod hladinu s tímto oblekem jsem absolvoval v květnu 1967 v mrtvém ramenu řeky Nitry v Šuranech. Můj nejlepší kamarád Milan Sucháň jakožto náčelník výcvikového střediska branců-potápěčů v Nových Zámcích tehdy prováděl praktický výcvik ve štěrkovištích či právě v mrtvém ramenu Nitry, a to v rámci týdenních výcvikových soustředění. Jedno takové organizoval i v květnu roku 1967. A právě tehdy, kdy jsem do Šuran přijel navštívit rodinu, jsem se dostal na místo, kde se konalo, a uskutečnil krátký ponor ve zmíněné soupravě. Do její plicní automatiky mi vzduch přiváděla hadice ze 40litrových láhví. Takový systém se nazývá potápění s nargilé. Ponor to nebyl zrovna ideální, protože na dně bylo bahno a pro tamní malou hloubku jsem se vlastně ani nezanořil. Navzdory tomu to pro mne byl úžasný zážitek, na který si i po tolika letech dobře vzpomínám. Tyto okamžiky mám i obrazově zdokumentované. Vložil jsem je za snímky letošního potápění u Bánova.
Stávající Lehkou potápěčskou soupravu PL-40 jsem získal od Josefa Koutka z třeboňského potápěčského klubu. Souprava nebyla kompletní a scházelo v ní mnoho součástí, konkrétně nůž, podvodní svítilna, buzola, celoobličejová maska DM‑2, plovoucí potápěčský oblek PPO, komunikační systém a nízkotlaková hadice k systému nargilé. Téměř všechny tyto chybějící věci se mi podařilo postupně poshánět, takže v současné době postrádám pouze hadici s koncovkou k nargilé a komunikační systém. Potápěčský oblek je velmi zachovalý; řekl bych, že ani nebyl ve vodě, a také další součásti nezbytné pro vystrojení potápěče nebyly nepoužité. Jen pryžové těsnící manžety absolutně nepoužitelné a musím je nahradit novými.
Oba díly obleku jsem důkladně očistil, vnitřky dezinfikoval a rozhodl se oblek vyzkoušet pod vodou. Usoudil jsem, že nejlepší lokalitou pro celou akci bude štěrkoviště v mých rodných Šuranech. Právě tam bych měl dobrý tým pro ostrojení, a především vstup do vody. Milan Sucháň má ze zmíněného výcviku branců v šedesátých letech ostrojování potápěčů do obleku PL-40 v živé paměti. O pomoc jsem požádal také další kamarády ze Šuran a Nových Zámků. Milan mi nakonec navrhl, že nejvhodnější lokalitou pro potápění bude jezero Záhon u Bánova. Autem se dá dojet až na břeh, a samotný vstup do vody je tam pro vystrojeného potápěče, až na jeden malý schůdek, příznivý.
V inkriminovaný den panovalo překrásné počasí a bylo jasno a bezvětří. Chtěl jsem tuto mimořádnou příležitost k prověření těsnosti obleku využít naplno a zdokumentovat celý postup oblékání až po samotný ponor, mimo jiné za účelem zpracování článku o „Lehké potápěčské soupravě PL-40“ do zahraničního časopisu TauchHistorie, prezentace na mých webových stránkách a pořízení stručné metodiky pro případné retro potápění při akcích Společnosti pro historii potápění ČR. Vzal jsem si proto starou i novou verzi potápěčského přístroje PL-40.
O fotografování jsem požádal kamaráda Karola Németha (OK TEAM Šurany) a vynikající fotografku Renátu Kozlíkovou z šuranského městského kulturního střediska. Na video celý průběh potápěčské akce natočil rovněž pozvaný pan Vojtech Balaško.
Do obleku mi pomáhali Milan Sucháň, Oto Bršel se synem Michalem a Ľubomír Augustín. Své role se zhostili perfektně, důkladně přetáhli pryžový pás blůzy přes manžetu kalhot a zajistili ho dvěma ocelovými stahovacími lanky. V rámci prezentace soupravy mi nasadili na řemen na prsou potápěčský nůž, na zápěstí jedné ruky buzolu a na tu druhou svítilnu. Jak už bylo řečeno, z důvodů fotodokumentace jsem se nechal vystrojit přístrojem starší konstrukce s ventilem rezervy dole, ale i s přístrojem novější konstrukce s otevíráním zásobního zařízení pomocí táhla rezervy.
Výsledek? Potápění se soupravou PL-40 bylo opravdu super! Do obleku mi nevnikla jediná kapka vody a zjistil jsem, že potápění v této legendární lehké soupravě bylo nejen bezpečné, ale pro mne – zkušeného potápěčského veterána – se proměnilo i ve velmi příjemnou zábavu.
Pro zájemce, kteří si chtějí retro potápění s touto soupravou vyzkoušet, by se lépe hodil systém nargilé, to znamená přivádění vzduchu k potápěči pomocí vzduchové hadice z tlakových láhví. Podaří-li se mi ho zkompletovat a doplnit o nové pryžové těsnící manžety, bude potápění s touto legendární potápěčskou technikou ve volné vodě zcela bezpečné.
Děkuji velmi pěkně Milanu Sucháňovi, Otovi Bršelovi, Michalu Bršelovi a Ľubomíru Augustínovi za jejich pomoc při výstroji do obleku a jištění v průběhu ponoru. Velké díky patří i Renáte Kozlíkové a Karolu Némethovi za pořízení pěkných fotografií.
