První analogový automatický dekompresometr SOS zkonstruoval v roce 1958 Carlo Alinari podle návrhu Vittoria de Sanctis. Byl předchůdcem současných digitálních potápěčských počítačů. Patent byl prodáván mnoha výrobcům potápěčské techniky a byl vyráběn v různých provedeních. Ve Spojených státech byl uváděn na trh firmou Healthways a v roce 1963 pak Scubapro a jeho výroba pokračovala až do konce 1970.
Byl to v principu jednoduchý přístroj. Vodotěsný vak byl naplněný plynem, který při ponoru pod vodu procházel přes porézní keramickou hmotu, která simulovala tkáň, do Bourdonové trubice. Převodový mechanizmus převáděl její pohyb na ukazatel kalibrovaný pro indikaci stavu dekomprese. Při vynořování plyn postupně procházel zpět do vaku a dávka plynu simulovala provedení dekompresní zastávky.
Dekompresometr SOS byl vyráběn v černém plastovém nebo kovovém obalu. Stupnice na ciferníku byla rozdělena na hloubky 3, 6, 9, 12 a 15 m. Asi po šesti hodinách po ponoru byla dosažena nulová hodnota.
Dekompresometr však nefungoval vždy spolehlivě a v minulosti došlo k potápěčským nehodám. Proto byl americkými potápěči přezdíván "Bend-O-Matic".
Tento dekompresometr mi věnoval K. Foitík z Tábora.
Technické parametry:
Dekompresní zastávky: | 3, 6, 9, 12 a 15 m |
Rozměry: | 130x85x45 mm |
Hmotnost: | 235 g |