Vintage Scuba Collection - sbírka potápěčské techniky Dušan Šuráni

Už od mládí byl Pavel Kolář (*23.4.1944 - † 18.12.2022) velkým milovníkem vodných sportů. Od svých sedmnácti let aktivně působil v táborském vodáckém klubu a byl zakládajícím členem táborského potápěčského klubu. V roce 1962 absolvoval potápěčský kurz pro výcvikový stupeň B a C, a aktivně se zapojil do výcviku branců-potápěčů. Jako jeden z mála aktivních potápěčů táborského klubu byl při nástupu do vojenské základní služby v roce 1963 zařazen k ženijnímu vojsku. Poddůstojnickou školu absolvoval v Pardubicích a prezenční službu vykonával u ženijního praporu ve Střelských Hošticích.

Po návratu z vojenské prezenční služby v roce 1965 se opět aktivně zapojil do činnosti táborského klubu, kde byly v té době dva přístroje Rekord 2 x 4 litry. A protože chtěl mít Pavel svůj vlastní přístroj, rozhodl se, že si ho pro sebe zhotoví. Jako soustružník ve Šlechtitelské stanici Slapy u Tábora k tomu měl výrobní i materiálové možnosti. Jako vzor pro výrobu automatiky mu posloužila klubová dvouhadicová jednostupňová automatika AV1, průmyslově vyrobená v Československu.

Na výrobu spodního víka automatiky použil klakson do auta značky Bosch, horní víko pak vysoustružil z duralu. Obě víka spojil šesti šrouby M4. K připojení hadic na boční stranu těla navařil nádechový a výdechový nátrubek, který opatřil zpětným ventilem. K výrobě membrány použil měkkou pryž. Spodní díl pak nechal poniklovat, horní díl ponechal bez povrchové úpravy. Také konstrukce redukčního ventilu s otevíráním proti proudu vzduchu vychází z AV1. K připojení automatiky k ventilu láhví však na rozdíl od ní nepoužil třmen, ale matici G5/8“, což bylo z výrobního hlediska jednodušší a technicky spolehlivější.

Redukční ventil se otevírá membránou přes pákový mechanismus. Obdobně jako u automatiky AV1 nevyužívá Venturiho efektu. Tělo ventilu nemá vyvedenou trysku směřující do nádechové hadice. Při nádechu proudí redukovaný vzduch směrem pod membránu, čímž dochází ke zvyšování nádechového odporu.

Původní ústenka byla kovová ve tvaru písmena T se směrovými ventily. Ústenka s náustkem a hadicemi z protiplynové masky se ale bohužel nezachovala, proto jsem pro zprovoznění automatiky použil originální ústenku a hadice z AV1. Automatika vyžadovala celkové vyčištění a výměnu všech pryžových částí včetně membrány. Zcela jsem změnil i těsnění rychlouzávěru do ventilu tlakové láhve, a to z fíbrového na „O“ kroužek. Protože automatika vychází z konstrukce AV1, nechal jsem horní víko povrchově upravit zelenou kladívkovou barvou, jakou byly upraveny i původní automatiky AV1.

Celkově vzato je automatika pěkně propracována a naprosto funkční. Děkuji Pavlovi Kolářovi za pěkný exemplář do své sbírky.

Fotografie automatiky pořídil Dušan Šuráni.

Technické parametry: