Dvoustupňová náustková automatika Tajfun má dávkovací systém II. stupně založený na principu vyvracecí kuželky. Redukční ventil I. stupně je nevyvážený typ s přetlakovým pojistným ventilem.
Automatika byla určena pro sportovní i profesionální potápěče, ale především s ní byla vybavena československá armáda, říční policie a požární sbory.
Vyráběla se v různých modifikacích. Byla součástí lehkého potápěčského přístroje LPP-10 pro ženijní jednotky a osádky bojových vozidel. S potápěčským přístrojem 2x10 litrů byla v potápěčské soupravě SP-20. Záchranný přístroj ZP-10 měl I. stupeň s připojením DIN 30 MPa. Tato modifikace je stále využívána u záchranného přístroje ZP-10 M. Celkově jich bylo vyrobeno přes 30 000 kusů. Připojovala se k různým typům vzduchových přístrojů, např. META, TAJFUN, DELFÍN, LPP-10, apod. Byla nejrozšířenější používanou automatikou v bývalém Československu.
První stupeň s označením URV (Univerzální redukční ventil) byl vybaven 5-ti středotlakými a 2 vysokotlakými výstupy a s možností připojení INT nebo DIN. Vyráběl se někdy po r. 1987 a jeho konstruktérem byl Jiří Trpík. Vyrobilo se jich asi 500 kusů. Jednalo se o nevyvážený první stupeň, svou konstrukcí podobný prvnímu stupni automatiky Tajfun.
Výroba automatiky začala v roce 1969, kdy vznikl podnik Sportklimex. V roce 1972 došlo ke spojení podniku Sportklimex s podnikem Aquacentrum, který byl výrobní organizací Svazarmu. Výroba automatiky Tajfun skončila někdy v roce 1984. Jejími konstruktéry byli ing. Jiří Holec a B. Jandáček. Její úpravy pro sériovou výrobu pak provedl Petr Katz.