Rejnok I.
Potápěčskou masku Rejnok I. vyráběli v letech 1963–1964 členové klubu potápěčů Pardubice, kdy na trhu nebyla prakticky žádná základní potápěčská výstroj. V té době se do Československa v omezeném množství dovážela maska Pirát a ploutve Hydro-slip z bývalé NDR. Později dováželi potápěčské masky, vybavené již kompenzátorem z Maďarska a SSSR.
Pardubický potápěčský klub byl jeden z mála klubů, které mohli na začátku šedesátých let oficiálně vykonávat vedlejší hospodářskou činnost. To jim také umožnilo věnovat se výrobě potápěčských masek a automatik.
Konstruktéři makety a kokily potápěčské masky Rejnok I. byli Vladimír Kalhous a Jan Zeman. Oba byli natolik zručný, že dokázali vyrobit formu masky a zhotovit kokilu ze siluminu (slitina hliníku a křemíku) pro výrobu pryžové části masky. Na jejich výrobě se hlavně podílel Jiří Mudruška. Masky vyráběli v prostorách klubu v Jägermannově ulici.
Masky i upínací pásky byly vyráběny z černé pryže. Stahovací objímka z tvrdé umělé hmoty. Přezky byly z nerezavějící oceli.
Oválný tvar poskytoval potápěči široké zorné pole. Průzor byl vyroben z tvrzeného skla o síle 3,5 mm a jeho okraj byl opracován a zabroušen. Přestože neměla tvarovaný tubus, na obličeji seděla docela pohodlně. Výhodou byl zabudovaný kompenzátor, který umožňoval potápěči stiskem nosu dvěma prsty pohodlně vyrovnat tlak ve středouší.
Maska se svým tvarem nápadně podobá nějaké ze zahraničních masek, která jim posloužila jako vzor. První masky s kompenzátorem byly vyráběny již v roce 1958, např. Equi-Spiro a „Compensator“ od francouzských firem La Spirotenique a Beuchat (Tarzan).
O masky byl mezi začínající potápěči velký zájem nejen ve vlastním klubu ale i v celé republice. Její vývoj pokračoval vylepšením modelem Rejnok II, který byl opatřen výdechovým ventilkem. Výroba masek Rejnok II byla pro pardubický potápěčský klub prvním úspěšným produktem.
Obou modelů bylo vyrobeno ca 300 ks.
Fotografie potápěčské masky a formy pořídil Dušan Šuráni.
