Vintage Scuba Collection - sbírka potápěčské techniky Dušan Šuráni

S Ladislavem Bulvou (*1934) jsem se seznámil v roku 1970 a dodnes jsme dobří přátelé. Než vám přiblížím jeho automatiku, kterou nazval Aqua-Air Regulator Bulva, zmíním se krátce o jeho potápěčských začátcích. V roce 1958 zhlédl se svým kamarádem Honzou Liškou film Jacques Y. Cousteaua „Svět ticha“. Když přišli domů, bylo jasné, že musejí mít aqualungy. Tři dny se nevyspali, počmárali haldy papírů, a co vymysleli, pověsili v dílně na hřebík. Tento nákres jim však ještě neposloužil pro zhotovení automatiky.

Až o něco později se Láďovi dostala do rukou kniha od J. Y. Cousteaua „Svět ticha“. V ní se dočetl, že se autor seznámil s Emilem Gagnanem, který pro něj sestavil a vyrobil regulátor použitelný pod vodu. Se jménem Gagnan se Láďovi v paměti vybavila šedivá placka, kterou kdysi viděl ve svých deseti letech na motoru nákladní tříkolky značky TEMPO poháněné motorem na svítiplyn. Láďa se zajímal o motory již od dětství, a tak se zeptal řidiče: „K čemu je ta kulatá placka na motoru?“ Ten mu tehdy odpověděl, že „v té placce je taková guma, a když chce motor nasát plyn, vytvoří podtlak. Guma se tím prohne, stlačí ventil, který jinak ucpává otvor pro proudění plynu do motoru. Když motor plyn nasaje a už ho nepotřebuje, tak se ta guma vrátí a ventil uzavře. A té placce se říká Reglér“. Také mu utkvělo v paměti, že na ploše horního víka bylo velkým vystouplým písmem napsáno GAGNAN, a pod tím malým písmem Made in France. A hned se mu rozsvítilo – ta placka na motoru v tříkolce byl regulátor k motoru na plyn, jehož princip Gagnan použil i k výrobě prvního regulátoru. 

A bylo rozhodnuto. Věděl, že bude vlastníkem aqualangu, a bylo mu jasné, že parametry membrány, páček a trysky musejí být spočítány a nakresleny. Šlo mu o to, že bude pod vodou dýchat, koukat a prožívat částečný pocit stavu beztíže. 

Protože je Láďa člověk tvůrčího myšlení a znalý zákonů mechaniky, za dva dny bylo vše spočítáno a začalo shánění potřebného kovového a pryžového materiálu. Dvoulitrové láhve sehnali s Honzou od kluků z letiště a hadice z plynových masek ze skladu milicionářů. S konstruktérskou vášní a nebývalou zručností dokázal Láďa zhotovit dva jednostupňové dvouhadicové regulátory. Tak, jak mi ji nedávno po paměti nakreslil, se jednalo o pákový systém ovládaný membránou a otevíráním ventilu proti proudu vzduchu. Protože těla regulátorů byla vyrobena z oceli, Láďa je na povrchu elektrolyticky pomědil. Prvním potápěčským křtem prošly aqualungy v Mydlovarském rybníku. Voda v něm byla sice průzračná, ale bez flóry a fauny, a mírně radioaktivní. Nicméně regulátory fungovaly bezvadně. Jen při silnějším nádechu automatika „troubila“. To se mu podařilo odstranit vhodnějším tvarem membrány a seřízením horní páky. Ani jeden z těchto regulátorů už se ale nezachoval. Jeden věnoval tehdejšímu kamarádovi a druhý vyměnil za rogalo. 

Láďu však touha podívat se do světa ticha neopustila a začal přemýšlet nad výrobou dalšího aqualungu. Jeho konstruktérská vášeň pro různé zlepšováky – a to nejen ve fabrice, kde dělal, ale i v domácí dílně – ho přivedla na nápad postavit si aqualung už s dvoustupňovým regulátorem. Tentokrát už měl být lépe propracovaný a vyrobený z lepších materiálů. Na začátku šedesátých let už se v Československu vyráběl potápěčský přístroj Rekord s jednostupňovou dvouhadicovou automatikou AV-1, později AV-2, ale Láďa nebyl organizovaný v žádném potápěčském klubu, a neměl tak možnost ho vidět, natož se s ním potápět. Posháněl si potřebný materiál, zpracoval si nákres regulátoru a v roce 1962 se pustil do jeho výroby. Jako nástrojař ve fabrice na štítky v Českých Budějovicích měl možnost si ledacos vyrobit i pro sebe a jednotlivé vyrobené části regulátoru si eloxováním povrchově upravit. Jako první stupeň použil redukční ventil KP-14 z letounu MIG-15, který sehnal od kamarádů z letiště.  Od nich pořídil také redukční ventily KP-14 používané v letounech MIG-15. Sestavený regulátor pak namontoval na armaturu mezi dvě láhve z hasicích přístrojů. A aqualung byl na světě… 

Už přesně nevím, proč Láďa tento regulátor věnoval svému sousedovi. Když jsem byl ale v roce 2007 u něj návštěvě, zmínil se mi o tomto jeho dvoustupňovém regulátoru. Z důvodu pro mne neznámých sousedských neshod se zdálo, že je už regulátor navždy „ztracený“.Až v roce 2015 se znovu „objevil“. Když jsem ho uviděl, byl jsem jako sběratel starých potápěčských regulátorů zcela ohromený. I když byl redukční ventil „KP-14“ bez pojistného ventilu a připojovací armatury k ventilům láhví, velmi se mi líbilo technické řešení a zejména strojní zpracování druhého stupně. Ten má totiž dávkovací systém na principu vyvracecí kuželky s jehlou. Byl jsem také zvědavý, zda je regulátor ještě funkční a vhodný pro potápění. Proto jsem se rozhodl redukční ventil upravit tak, abych ho mohl snadno připojit k ventilu potápěčské láhve. Jako nejvhodnější se mi jevilo připojení G 5/8“. Zašel jsem do dílny k Mirkovi Lukášovi, a ten mi nechal vyrobit nový nátrubek ke šroubení G 5/8“, které vzal z jiného redukčního ventilu. 

Hned jak byl regulátor kompletní a prověřila se jeho funkčnost na suchu, rozhodl jsem se ho vyzkoušet v bazénu. Fungoval i pod vodou. Při plavání v poloze na zádech nedával potřebnou dávku vzduchu, což mohlo být zapříčiněno buď nízkým tlakem za prvním stupněm, nebo malým průtokem vzduchu přes trysku dávkovacího mechanismu druhého stupně. V každém případě jsem však celkové zhodnotil, že regulátor je funkční a nijak se neodlišuje od jiných podobně Home Made zhotovených regulátorů. Láďa mi dodatečně k regulátoru vyrobil štítek, aby měl všechny náležitosti, jaké má většina regulátorů domácí nebo zahraniční provenience. 

Fotografie Aqua-Air Regulátoru Bulva pořídil Dušan Šuráni.

Technické parametry: